Kyudo

     Kyudo, cesta luku, je nejstarší z japonských bojových umění, úzce spjatou s bushido, neboli "cestou válečníka". Bojové umění kyudo popsal japonský mistr Heki Danjó v roce 1480. Vyvinulo se z kyujutsu, válečné lukostřelby přibližně v období Meidži. Po druhé světové válce bylo zakázáno mimo jiné proto, že je silně spojené s původním japonským náboženstvím – šintoizmem. Luku a šípu se dosud používá při mnoha šintoistických, především očistných rituálech. Luk měl samozřejmě velice důležitou funkci i ve válečnictví, stál dokonce přímo u zrodu samurajů, neboť byl původně jejich jedinou zbraní.

     Obnovené kyudo vzniklo kombinací dvou tradičních škol (Ogasawara a Heki). V Japonsku je nejrozšířenější právě v této moderní formě, která zachovává staré principy a dá se říci, že je esencí těch nejlepších prvků starých škol. Klade důraz na obřadní charakter použití luku a v moderní době prostřednictvím luku bojuje člověk pouze sám se sebou.. Kyudo je považováno za vrcholnou zkoušku sebe sama, tvořenou lukem, šípem a střelcem. Usiluje se v ní o zdokonalení vlastní osobnosti, což je odrazem cesty, o níž se mistr Anzawa vyjádřil takto: „Každé cvičení, které neobsahuje ducha cesty, může mít v sobě násilí. Střelba bez cesty je vždy střelbou průměrnou a degenerovanou.“

     Kromě formování postavy nabízí kyudo hloubavým osobám také cestu ke stavu blízkému vyprázdněné mysli, protože po zvládnutí základních forem se vypouštění šípu uskutečňuje zcela nezávisle na vůli střelce.

     V kyudo se oceňuje spíše koncentrace, harmonické pohyby spojené s dýcháním a dokonalou vědomou kontrolou tak, aby došlo k opravdovému splynutí těla a ducha, než pouhé zasažení cíle. Říká se, že kyudo čistí mysl od zlých myšlenek a tím podstatně ovlivňuje individuální morálku.

     Už 1000 let se luky vyrábějí převážně z lamel bambusu. Šípy se střílejí v párech, první šíp je Haya, druhý šíp Otoya. Tětiva se natahuje palcem a šíp je veden po pravé straně luku, jak je zvykem u všech asijských lukostřelců.

     Luk a šíp patří mezi nejstarší japonské zbraně,  japonský luk je asymetrický, 1/3 délky je pod místem úchopu, 2/3 nad ním. Svou délkou 2,20 - 2,30 metru je nejdelším na světě. Horní část symbolizuje nebe, střední člověka a spodní zemi. Tětiva se napíná až za ucho střelce, šípy jsou proto velmi dlouhé.

     Nejpopulárnější školy lukostřelby jsou Ogasawara ze 13. století a Heki z 15. století.

Motto:

     "Vypouštění šípu je od počátku do konce provázeno pokornou zdvořilostí, čistou myslí a přímým postojem. Pouze tak je luk a šíp používán s rozmyslem. Pouze pokud byl šíp vypuštěn s rozmyslem, je možné mluvit o zásahu. Pouze pak je možné očekávat přiblížení ke ctnostnému jednání.Vypouštění šípu je cestou k dokonalosti. Vypouštění šípu vyžaduje pravdivost. Teprve po dosažení pravdivosti může být vypuštěn šíp. Když šíp nezasáhne cíl, nelze vinit vítěze. Naopak. Příčinu je nutné hledat v sobě."