Dějiny Eišin Ryu Iaidó

Eišin Ryu je škola, která dala vzniknout systému Iaidó. Eišin Ryu Iaidó se datuje do druhé poloviny šestnáctého století v oblasti dnešní prefektury KANAGAWA v Japonsku, kde žil zakladatel, Hajašizaki Džinsuke Minamoto Šigenóbu (kolem 1546 až 1621). Mnoho historických podrobností o Hajašizakiho životě jsou domněnky, stejně jako v případě řady dalších slavných bojovníků Japonska. Jeho příběh byl zcela jistě široce fabulován, ale je jisté, že vyrůstal v době neustálých válek a byl vystaven již od mladých let mnoha metodám boje mečem. Říká se, že se vypravil do Prefektury Jamagata, aby se tam modlil za inspiraci a dostalo se mu božského vnuknutí o novém způsobu tasení meče. Ať už byly okolnosti takové nebo jiné, v každém případě ustanovil svůj vlastní styl šermířství a nazval jej Shimmei Muso Ryu, “od božstva daný, jedinečný styl”.

Od té doby mělo Hajašizakiho Iaidó mnoho různých názvů. Považuje se za základ dvou dnes nejrozšířenějších stylů Iaidó : Eishin Ryu a Muso Shinden Ryu. V každé generaci byl hlavní představitel (soke), který byl jmenován a dohlížel nad praktikováním bojového umění. Každý soke vlastní osobností ovlivnil vývoj iaidó.

Eishin Ryu má nepřerušovanou linii od Hajašizakiho po 21 generací po současného sokeho, kterým je Fukui Torao, jmenovaný v roce 1975 po smrti svého předchůdce, Kono Hakuren. Jména všech hlavních představitelů od časů zakladatele jsou uvedena níže.

Eishin Ryu Iaido:

1. HAYASHIZAKI JINSUKE MINAMOTO SHIGENOBU (Zakladatel)

2. TAMIYA HEIBEI NARIMASA

3. NAGANO MURAKU NYUDO

4. MOMO GUMBEI MITSUSHIGE

5. ARIKAWA SHOZAEMON MUNETSUGU

6. BANNO DENEMON no JO NOBUSADA

7. HASEGAWA MONDONOSUKE EISHIN

8. ARAI SEITETSU SEISHIN

9. HAYASHI ROKUDAYU MORIMASA

10. HAYASHI YASUDAYU SEISHO

11. OGURO MOTOEMON KIYOKATSU

12. HAYASHI MASU no JO MASANARI

13. YODA MANZO TAKAKATSU

14. HAYASHI YADAYU MASATAKA

15. TANIMURA KAME no JO TAKAKATSU

16. GOTO MASASUKE

17. OE MASAMICHI

18. HOGIYAMA NAMIO

19. FUKUI HARUMASA

20. KONO HYAKUREN

21. FUKUI TORAO

Eishin Ryu Iaijutsu - rozdělení linie po roce 1927

18. --- MASAOKA KAZUMI

19. --- NARISE SAKAHIRO

20. --- MIURA TAKEYUKI HIREFUSA

Sedmým hlavním představitelem (řekněme "velmistrem") linie Muso Jikiden Eishin byl pán se jménem Hasegawa Čikaranosuke Eišin, který ke škole přidal soustavu tate hiza technik (zvednutým kolenem), kterým se běžně říká Eishin Ryu. Před tímto obdobím škola obsahovala techniky prováděné jak z tate hiza, tak i ve stoje.

Omori Rokurozaemon Masamitsu byl studentem, o kterém se tvrdí, že jej Eišin vyloučil ze školy. Omori byl studentem Ogasawara Buke Reiho (škola etikety) a také školy meče Shinkage Ryu. Shinkage Ryu mělo soustavu pěti Iai technik zvaných Saya no Uchi Batto Gohan. Rokurozaemon vyvinul soustavu technik, které se později začali nazývat Omori Ryu, a které všechny začínaly z formálního posezu - seiza. Za tento inovační přínos (a pravděpodobně i jako omluvu) jej Eišin opět přijal do školy.

Během éry Taišó (1912 - 1926) sedmnáctý velmistr Oe Masamichi (Shikei) (1852 - 1927) začlenil Omori waza jako vstupní úroveň do celého systému. Shikei byl tím mužem, který školu pojmenoval Muso Jikiden Eishin Ryu a přeorganizoval ji do současného systému tří úrovní. Tyto 3 soustavy waza, Seiza no Bu (Omori Ryu), Tate Hiza no Bu (Eishin Ryu) and Oku Iai (Zawaza a Tači waza), spolu s několika soustavami cvičení ve dvojicích (Tači Uči no Kurai a Tači Ai no Kurai, ty jsou zřejmě nejznámější) a různá zapomenutá kata tvoří dohromady téměř stovku různých technik.

V době jedenáctého velmistra se škola rozdělila na dvě linie, Šimomura a Tanimura. Linie Tanimura se začala spojovat spíše s "obyčejnými" lidmi, nebo s goshi (farmáři/bojovníci) of prefektury Tosa, zatímco Šimomura byla bližší samurajské třídě v Koji, hlavním městě. Obě linie byly udržovány v jisté tajnosti, co se učení týče, dokud nebyl Nakajama Hakudó (1869 - 1958) z Edo pozván do Tosa.

Nakayama studoval pod učiteli z obou větví Muso Jikiden Eishin Ryu a je některými lidmi považován za posledního velmistra Šimomura ha. Vyvinul školu Iai, která se stala známou jako Muso Shinden Ryu, jejím těžištěm byla oblast Tokyja. Byl to právě Nakajama, kdo zpopularizoval název Iaidó, který se objevuje od roku 1932. Muso Jikiden Eishin Ryu se od té doby stalo otevřenější a cvičí se hlavně na západě a jihu Japonska.

Tito dva vrstevníci, OE Masamiči and Nakajama Hakudó, jsou z větší míry zodpovědní za přežití a růst Iaidó v dnešní době. Tyto dvě školy učí podobné techniky, kata jsou odlišná v podání více než samotných základech. Musó Jikiden Eishin Ryu má jedenáct Omori Ryu technik (s jednou variantou, která se cvičí samostatně), zatímco Muso Shinden Ryu má tuhle variantu přidanou jako dvanáctou do základní soustavy. Názvy používané pro jednotlivé waza jsou pro každou školu rozdílné. V úrovních Eishin Ryu a Oku Iai jsou používané stejné názvy a čísla technik. Muso Shinden Ryu nazývá 3 úrovně cvičení Šoden (úvod), Čuden (střední úroveň) a Okuden (skryté nebo pokročilé).

Šimomura ha byla přejmenována na Musó Šinden ryu 16. velmistrem, kterým byl Nakajama Hakudó. Proto jej nazýváme zakladatelem Musó Šinden ryu. Ve skutečnosti až po jeho smrti jeho následovnící začali formálně používat tento název pro Hakudóův styl. Nakajama Hakudó trénoval jak v Tanimura ha, tak i Šimomura ha,které v té době zahrnovalo Muraku ryu (minimálně se o Hakudóovi říká, že se tomuto stylu naučil od Hosokawa Yošimasy), a také Yamaguči Itto ryu a Šindó Munen ryu (další styl odvozený od Šinkage ryu).

Proto považujeme Musó Šinden ryu za Iaidó koryu, odvozené z Šimomura ha větve Musó Džikiden Eišin ryu. Nakajama byl jedním z největších Budóka dvacátého století. Byl mistrem Kendó, Iaidó a Džódó, které taky profesionálně vyučoval.

Jak bylo v tehdejší době běžné, pro možnost vyučovat a být učen musel Nakajama spnit některé podmínky : jeho velmistr požadoval, aby Nakajama ani neučil, ani neukazoval techniky, které se u něj naučí. Tato smlouva byla podepsána Nakajamovou vlastní krví (tzv. Keppan). Později Nakajama obešel smlouvu tím, že vytvořil vlastní Ryuha obsahující techniky, které byly podobné, ale přesto mírně odlišné od těch, kterým se naučil.

Tak se zrodilo Musó Šinden ryu. Poprvé bylo představeno v roce 1933 na Kyoto taikai, a velice rychle si získalo všeobecnou popularitu. Po Nakajamově skonu jeho studenti spojily Nakajamovi techniky s Omori ryu a Hasegawa Eišin ryu vytvořili systém, kterým je Musó Šinden ryu dnes. Původní název byl "Musó Šinden Ryu Batto Džutsu", ale tento název byl změněn a název "Musó Šinden ryu" byl přijat v roce 1955. Co se týče samotné Šimomura ha, větve Musó Džikiden Eišin ryu : poté, co byl Nakajama jmenován jejím 20.velmistrem, postupně se vytratila do zapomenutí, částečně také z toho důvodu, že Nakajama rozvinul Musó Šinden ryu.

Vzhledem k těmto okolnostem někteří lidé nepovažují Musó Šinden ryu za "pravé" koryu, hlavně proto, že bylo vytvořeno během 20.století. Nic nemůže být dál od pravdy. Nakajama pouze udělal to, co mnoho velmistrů před ním: kompletně zvládnul učení celé ryuha a pak jej přenesl na jinou úroveň. Proto vytvoření Musó Šinden ryu Nakajamou Hakudó představuje hlavní potřeby 20.století. Jen pro připomenutí, Iaidó nikdy nebylo statickým elementem, v kterém následné generace pouze slepě pracovaly na stejné cestě jako předcházející.

II. světová válka a následné zakázání mnoha bojových umění během Okupace pozastavilo rozšíření iai až do chvíle, kdy se v roce 1953 zákaz uvolnil. Iai se tehdy řadilo pod All Japan Kendo Federation (Zen Nihon Kendo Renmei), včetně zkoušek na stupně dan (od šódan po džúdan) a včetně instruktorských licencí renši, kjóši a hanši, stejně jako kendo.

Problém ale byl v tom, že existovalo mnoho různých klasických škol a žádná jednoduchá cesta, jak udělovat stupně. Jak chcete porovnat někoho, kdo např. cvičí kata Hoki ryu proti někomu, kdo cvičí Musó Džikiden Eišin ryu ?

Další věc byla, že učitelé kendo a iai chtěli podpořit studenty kendo ke studiu iai, aby pochopili mechanismus práce se skutečným mečem, ale u řady technik starých škol iai to trvá desítky let, než je člověk zvládne. Jak tedy potom učit základní, snadný úvod technik iai moderní nadšence budó, kteří žijí v uspěchaném moderním světě ?

Řešení, celkově asi ne zrovna elegantní, ale takové, na kterém se všichni shodli, bylo vytvořit nový systém, který slouží jako základní úvod do iai a standardizovaný systém pro posuzování a udělování stupňů dan. Jediná další možnost by byla mít jen jedno ryu pro všechny cvičící iai, což je naprosto nemyslitelné řešení, bereme-li v úvahu, že existuje tolik různých škol iai určitě by žádná z nich nesouhlasila s tím, že má být podstrčena pod jiné klasické ryu.

Dvanáct lidí, kteří byli považováni za nejlepší mistry iai, bylo požádáno, aby vytvořili standardizovanou sadu iai jako inspiraci systému podle své vlastní klasické školy iai. Setkali se potom v Budokanu v Tokyu a vytvořili precizní detaily, kompromisy, s použitím nebo vyloučením technik té které školy.

Zástupci škol Iaidó byli:

     MUTÓ Shuzó - Hasegawa Eišin Ryu

     TERAI Tomotaka - Hasegawa Eišin Ryu

     YOSHIZAWA Kazuki - Hoki Ryu

     SAWAYAMA Shúzó - Hoki Ryu

     MASAOKA Itsumi - Musó Džikiden Eišin Ryu

     YAMAMOTO Harusuke - Musó Džikiden Eišin Ryu

     SUETSUGU Tomezó - Musó Šinden Ryu

     KANIMOTO Éichi - Musó Šinden Ryu

     DANZAKI Tomoaki - Musó Šinden Ryu

     YAMATSUTA Júkichi - Musó Šinden Ryu

     NUKATA Osa - Musó Šinden Ryu

     ÓMURA Tadatsugu - Musó Šinden Ryu

Z jednání vzešly 3 základní podmínky pro sestavení Seitei Iai:

1. Systém bude zahrnovat pouze základní techniky iai

2. Suwari Waza a Tači Waza budou zastoupeny ve stejném poměru

3. Systém bude zahrnovat 7 kata

Motto celého jednání bylo: "Není důležité, aby byly zastoupeny všechny školy iai, ale důležitý je nový přístup." Na základě tohoto přístupu a výše zmíněných bodů došlo k výběru následujících technik:

     Nukitsuke No Yoko Ichimonji Giri

     Todome No Tate Ichimonji Giri

     Sayu Naname No Kesa Giri

     Gyaku Naname No Giri (Kaeshigata)

     Gekitotsu No Itto

Příklad spolupráce můžeme najít hned v úplně první kata, Ippon-me (Mae). Zástupci stylu Omori ryu, známí svými elegantními a dlouhými pohyby, provádějí tasení, horizontální sek, a potom při furikaburi (přenesení meče nad hlavu v přípravě na sek dolů) přenášejí meč kolem levého ramene a vzhůru za hlavu. Cvičenci Eišin ryu na druhé straně sekají horizontálně a poté z této pozice zatlačí meč přímo vzhůru nad hlavu pohybem, kterému říkáme tsuri-age ("švihnutí rybářským prutem"). Malý detail, řekneme si, ale dost velký a podstatný rozdíl ve stylu. Kompromisem se stalo přenesení meče blízko levého ucha, něco mezi oběma způsoby. Pokud se někmu výsledný kompilát nelíbí, měl by se pokusit vcítit do pozice mistrů starých stylů, kteří díky kompromisům dokázali celý systém stvořit. Nebylo to snadné.

1.dubna 1969 byla potom veřejnosti předvedena první seitei iai kata na festivalu bojových umění Kyoto Taikai, který probíhal ve staré Butokuden v Kyoto. Prezentace se ujal KANIMOTO Eichi. Od tohoto dne začala platit pravidla pro výuku Seitei Iai. Seitei iai kata tehdy zahrnovala prvních sedm kata, které byly odvozeny a upraveny z klasických škol iai. První dvě kata, Mae a Uširó, jsou z Omori ryu. Třetí kata, Ukenagaši, byla vytvořena z kata, která se nachází v Omori ryu a Musó Džikiden Eišin ryu. Čtvrtá kata, Tsuka Ate, byla podobná tate hiza technikám z Eišin ryu. Další kata, Kesa Giri, byla odvozena z Hoki ryu. Kata Morote Tsuki byla technikou bodací, která se nacházela v mnoha různých školách iai.

Když se ustanovil základ výuky seitei iai, bylo rozhodnuto přidat další 3 kata, aby se studentům rozšířil obzor. Nová kata byla předvedena v roce 1981 (přidány v roce 1980). Osmá kata, Ganmen Ate, byla odvozena z technik Musó Šinden ryu oku iai. Soete Cuki přišla ze známé techniky Hoki ryu, a desátá kata, Šihó Giri, byla také z Hoki ryu kata. Na přelomu tisíciletí se přidaly další dvě kata, Só Giri a Nuki uši, předvedeny byly v roce 2000.

Protože celý systém je bez kořenů, je stále živý a nadále se vyvýjí. V současnosti jsou seitei kata (jako samostatný systém se správným názvem ZNKR iai kata) nejrozšířenější iai systém v Japonsku.