Historie

Iizasa Ienao (飯篠 長威斎 家直  Iizasa Choi-sai Ienao, 1387–1488) byl uznávaným bojovníkem s kopím a mečem jehož Daimyo (všeobecný název pro vůdce určitého území v Japonsku) byl sesazen a který ho nabádal vzdát se tradiční obrany a výuky bojových umění v izolaci klanu.

Po jeho narození ve vesnici Iizasa v provincii Shimosa, se jako mladý přestěhoval do sousedství proslulého chrámu Katori, posvátné instituce Shinto severovýchodně od Tokia (dnešní prefektura Chiba). Chrám Katori byl proslulý svou válečnou reputací, dokonce i jména chrámových božstev obsahovala zvuk meče svištícího vzduchem – „futsu“.

Po studiích umění meče (kenjutsu) šel Iizasa do Kyota, kde podle většiny úřadů, byl zaměstnán ve svém mladém věku osmým Muromachiho šógunem,  Ashikagagou Yoshimasou (1436-1490) oddaným stoupencem bojových umění. Iizasa byl později znám jako Yamashiro no Kami (guvernér provincie Yamashiro), podle zvyklostí této doby přibírali slavní válečníci ke jménu titul „No Kami“. Ještě později se Iizasa stal buddhistickým mnichem a byl známy jako Choi-sai, „sai“ je přídomek, který si mnozí slavní šermíři vybrali jako jméno pro svůj meč.

Když se Choi-sai, vrátil domů, působil v místním chrámu blízko prefektury Tochigi , kde nabídnul modlícím se lidem jak božstva chrámu Katori, tak i chrámu Kashima a kde, podle doslechu, vyučoval umění šermu zvané „Hitotsu No Tachi“ („osamělý meč“). Dokonce i dnes přitahuje tréninková místnost v chrámu Kashima kendisty z celého světa a hlavní objekt zájmu pro turisty je posvátný chrámový meč. Pro doplnění Choi-saiových značných schopností s rozmanitými zbraněmi, musíme taky uvést, že byl expertem v Muso Jikiden Ryu Yawaragi a sedmým učitelem v historii této školy. („Yawara/yawaragi“ je v jeho době starší a správnější výraz pro „jujutsu“, sytém boje bezezbraně)

Legenda říká, že ve věku 60 let cvičil Choi-sai po 1000 dnů, dnem i nocí, bojová umění dokud se mu v chrámu nezjevil Kami (božstvo Futsunushi No Mikoto 経津主之命) a nevyjevil mu ve snu podstatu bojové strategie nazývané Mokuroku Heiho no Shinsho. Choi-sai nazval svůj šermířský styl odvozený od tohoto zázračného snu Tenshin Shoden Katori Shinto-ryu.

Tato legenda je typická pro mnoho škol bojového umění a mnohé další kulturní formy. Zakladatelé škol často poukazují, že jejich mistrovství a magické techniky jsou převzaty od šintoistických a buddhistických božstev za pomocí dávno padlých postav jako je například Minamoto Yoshitsune nebo nadpřirozených bytostí jakou je Tengu, japonský goblin často znázorňovaný s dlouhým červeným nosem. Ienao zemřel v roce 1488 ve věku 102 let.

Iizasuv Tenshin Shoden Katori Shinto-ryu tudíš podle všeho spojuje duchovní tradice obou chrámů a ty byly přenášené skrze jejich rodinné stoupence. Součastný (2008) představený dvacáté generace se jmenuje Yasusada Iizasa (飯篠 修理亮 快貞 Iizasa Shuri-no-suke Yasusada). Bohužel, ze zdravotních důvodů nevyučoval jejich vlastní rodinný systém a místo toho ustanovil jako svého zástupce nynějšího učitele Risuke Otake, který měl své vlastní dojo v městě Narita City (prefektura Chiba).

 Iizasa vynalezl jedinečnou metodu jak trénovat válečníky bez vážnějších zranění, doladil podstatu „riai“ a vše přiblížil bojové skutečnosti. Vzájemný trénink se zbraněmi, ve formách kat, to nádherně znázorňuje. To, co ostatním připadá jako obrana proti útočníkovu útoku, je ve skutečnosti jen náhrada části útočníkova těla připravena k napadení nebo useknutí.  Právě díky této metodě, mohou cvičenci provádět plnohodnotný trénink bez následných zranění. I když byl meč základní a nejdůležitější zbraní pro japonské válečníky na jeho území, Iizasova  škola vyučovala široké spektrum zbraní a proto své žáky vyučoval i dalšímu bojovému systému s jinou zbraní tak, aby si ji dle svých schopností osvojili a nebyli překvapeni na bojišti něčím odlišným.

Jedinečnost Iizasova Tenshin Shoden Katori Shinto-ryu je stále evidentní i dnes, v mnoha moderních variantách školy je kladen důraz na specifické držení zbraně a těla, postoje, pohyby nohou a trupu, které umožňovaly samurajským válečníkům („bushi“) nosit 35kg brnění („yoroi“) a bojovat v něm i ve velmi neschůdném terénu. Tyto faktory nutily nositele těchto brnění mít chodidla pevně a bezpečně na zemi, protože významně snižovaly pohyblivost. Osobité techniky této školy braly na zřetel stavbu klasických japonských brnění, které ochraňovaly jejich nositele, a proto měly hodně možností jak začít boj. Hlavními oblastmi útoku jsou zápěstí (zespodu), vnitřní a zadní strany nohou, oblast kyčlí, místa mezi helmou („kabuto“) a brněním hrudníku („do“), kde mohly být lehce zasaženy tepny a žíly. Takzvaný podpis nebo jinak řečeno rozpoznávací znak školy je technika „Makiuchi-Jodan“. Tuto techniku zavedl přímo Iizasa, protože samurajové nemohli kvůli helmě zvednout ruce nad hlavu a právě velmi silný sek vedený shora, který by měl zničující razanci, ve chvíli kdy nás okolnosti přinutí zaútočit na místa s brněním nebo na začátku boje, byl velice potřebný.

„Tenshin Shoden Katori Shinto-ryu“ je směsicí tradic mnoha japonských bojových umění. Pár známých šermířů jako Tsuhakara Boduken nebo Matsumoto Bizen no kami Masanobu, kteří se učili přímo od Choi-saie nebo jeho přímých nástupců, jsou zakladateli jejich vlastních škol jako například: Kashima Shinto-ryu (Bokuden-ryu), Kashima-ryu, Kashima shin-ryu (založeno Matsumotem), Arima-ryu, Ichiu-ryu, Shigen-ryu a mnohé další.

V roce 1960 dostala škola jako první v historii označení „Nedotknutelné kulturní dědictví“ (Intangible Cultural Asset) pro bojová umění. To znamená, že se nemůže nikdy spojit s jiným stylem nebo frakcí bez ohledu na to jakou nabídku dostane. To napomáhá škole si udržovat vlastní samosprávu a udržuje její vlastní integritu.